ta chvíle spokojenosti s vlastním životem?
Jdu ze školky a zmocňuje se mne panika. Zase spěchám. Zase chci být někde dřív. A zase je za tím to bezbřehý doufání. A doufání je tak zoufalý. Tak zoufalý...
Cítím se lapena. Jsem ve svý vlastní pasti. V pasti svýho neuskutečněnýho snu. Přijde vůbec? Bude z něj jednou skutečnost? A co znamená JEDNOU? Do roka, do dvou, nebo den předtím, než vydechnu naposledy?
Mám dojem, že se stále jen za něčím honím. A uvědomuji si, že to není jen dojem. Je to tvrdý fakt. Vždyť teď cítím křeč ve svalech a zrychlený dech, potím se. A cítím jak mi tyhle smutný myšlenky křiví obličej. Snažím se ho narovnat, přestože se mi chce brečet. Sama nad sebou?
Skloním hlavu: "Nešil!" Zhluboka se nadechnu, narovnám záda a položím ramena víc dozadu než teď jsou. Rozbít ten zkroušený stav těla, který jen kopíruje stav mý duše. Ne, narovnej se a smiř se s tím!
Statečnost sama!
Ano, neustále někam spěchám. Jen spěchám.
Můj život je jeden velký spěch!
Spěchám, abych byla včas s dětmi ve školce a ve škole. Spěchám rychle domů, abych něco stihla udělat. Spěchám nakoupit, abych měla víc času dělat cokoliv jiného, než jen procházet regály a nakupovat. Spěchám, abych stihla vše, co potřebuji udělat. Spěchám každý den. Od rána do večera.
Spěchám a doufám.
Doufám, že jednoho dne snad přijde ta chvíle, kdy už nebudu muset spěchat. Kdy... se budu moct nadechnout a narovnat se.
Co když... pšššš... nikdy nepřijde ta chvíle klidu...
Tohle doufání je fakt zoufalý, když jste zpocení a máte v nohách křeč.
Nadechnout se.
Narovnat se.
Hlavu zdvihnout.
Čelit tomu statečně.
Svět není pro slabý...
text: 280 slov, psáno 24 minut
Taková chvíle určitě nikdy nepříjde. Takovou chvíli si totiž musíš vytvořit. Hodně lidí říká:"Až budu v důchodu tak......". Když pominu fakt, že nás už možná důchod nečeká, nebo se bude jednat jen o záchytnou dávku, tak jsem vypozoroval, že důchodci jsou zpravidla ještě uspěchanější než mnohý kariérychtivý mladík či mladice :-) Čili to že spěchám a nemám čas, ženu se atd. je vlastně vnitřní stav, vyvolaný vnitřním naprogramováním a vzorci chování. Samozřejmě když jsou v tom ty děti, tak ty to okoření. Ale kdyby nebyly, tak stejně budeš zkoušet do hodiny času vměstnat 1,5 hodiny aktivit.......
OdpovědětVymazatHaha, no jasně, to jsem celá já... nafukovací čas... ;-) a stejně bych nebyla spokojená ;-)
VymazatPřesně jak říká Tomáš, tak chvíle nikdy nemůže přijít, protože na ní nebude čas :-D Spokojenost je stav mysli, který si musíme dovolit a není k tomu potřeba žádný čas :) Pak ten stav jen udržet, aby si ho člověk vychutnal, idealně by trval věčně.
OdpovědětVymazat