Přesně rok

co jsem udělala radikální řez...

Co je jinak? Chce se mi říct, že všechno a současně nic.
Za celý rok jsem ušla pořádný kus cesty. Občas se nic nedělo a pak se to jakoby sesypalo, aby mne to zasáhlo a změnilo.
Zjistila jsem, jak velkou svobodu dává NE a kolik sebeúcty může vzít, když ho neřeknete. Ne je slovo jako každé jiné, ale někdy se přes naše rty dere jaksi ztěžka. Přitom „ne“ je jedno z těch slovíček, které vás nechává být tím, kým skutečně jste. Jen se ho nebát použít.

Uvědomila jsem si, že někdy stačí jen být a tím dát to nejvíc, co dát lze – sám sebe. Dát někomu plnou pozornost a čas je nad všechny poklady tohodle světa. I ten největší diamant je proti tomu cetka.

Ujasnila jsem si, že nebýt teď ve vztahu je přesně to, co potřebuju, abych se mohla rozvíjet, ať po duševní či duchovní stránce (kterou stále zanedbávám nejvíc!), ale i po stránce pracovní. Být single tedy neberu jako trest nebo z nouze ctnost, ale jako potřebnou nutnost pro to, co od sebe i dalšího života očekávám.

Uvědomila jsem si, že pravého muže nemusím hledat, ale až budu tou správnou ženou, tak se objeví úplně sám. Tohle zjištění mi přineslo obrovskou úlevu. Jen ta zpráva, ten signál, co zní ode mne, musí být čitelný a plně autentický. Musím vysílat čistě a jasně a pak není potřeba podstupovat složité cesty. Princ na bílém koni čeká za rohem, jen musí vědět, kde je očekáván.

Zažila jsem, že pokud máme sen, můžeme ho dosáhnout. Nehleďte co říkají druzí, na jejich posměšky a výmluvy, je to jejich volba, jejich cesta. Neznáte nit jejich života a to, že oni nedosáhli svého snu neznamená, že sen je nedosažitelný. Je to jen informace, ne zákon!

Přesvědčila jsem se, že malé pravidelné krůčky vytváří neuvěřitelné výsledky. Nezáleží na tom, co děláte a jak velký plán to je, pokud každý den uděláte i tu nejmenší možnou činnost, která je jedním z mnoha střípků celku, lze dojít do cíle. Jednou ano. Lepší pomalu a postupně než nikdy.

text: 347 slov, psáno 24 minut