Výzva za výzvou

Já je prostě miluju. A navíc mi to skvěle funguje!

V moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem "výkonnostní typ", zdá se všechno snadnější. V určitých věcech. Člověk může jít do akce tak, aby mu to přineslo potřebné uspokojení.
Přestože jsem to mohla o sobě tušit, vše vyplynulo až tento rok, kdy jsem se pustila do spousty drobných akcí v touze posunout svůj život o kus dál a nečekat. Už nečekat, kdy se to zlomí a bude líp. Nebude, protože tohle je moje záležitost. A tak jsem ji vzala zodpovědně do svých rukou a řekla si, že lepší dělat něco, než nic. Zkazit už to víc totiž nešlo. A to bylo dost motivující.

Dřepová výzva oslavila 6 měsíců. Jo, už přes 6 měsíců dělám den co den nějaký ten dřep [mrknutí] Občas jsem vynechala a tak jsem to během druhého dne zas dohnala. A skvělý je, že postupem času stále přidávám počet. Přestože jsem začala pod limitem a nebála jsem se dát si laťku vysoko, necítím žádnou pachuť prohry. Naopak.
Aby toho nebylo málo, a přestože by potřebovalo celý tělo pořádnou nálož, přidala jsem si tak nějak neofiko mini výzvu - kliky. A už mám za sebou první měsíc. Mazec! Takže před a po dřepování si udělám 10 kliků. A někdy, když se mi chce a vzpomenu si, si dám jen tak serii navíc, abych si svý změklý paže zocelila. Po pravdě, těch 10 kliků je na mne doooost. A to se mi nezdá vůbec v pořádku!

Pro svou duši jsem si vymyslela Mandala projekt. Tento týden jsem jich nakreslila 200. Vlastně skutečně jich je jen 198, protože jsem 2 dny prostě nedala, což mne mrzí, ale hroutit se nebudu. Je to celé úspěch. Ještě před rokem jsem jen vzdychala, jak bych chtěla kreslit a že není kdy. Ano, není, ale tohle je jen takové hraní, ale současně něco vzniká. Něco, co má dosah, hodnotu, něco, co nelze už zopakovat. A o to víc je to celé – byť jen pro mne - velmi cenné.

A k tomu ještě Week of Life. Každý měsíc prvních 7 dní zdokumentuji foťákem. Kromě té tragedie s vybitými baterkami v červnu, kdy jsem nedala poslední den, se vše daří na 100%. Dokonce jsem si už odvážně dala jeden týden navíc. Naplňuje mne to hrdostí. Vážně. Pro mne je to důkaz, že už jsem se dostala do stavu, kdy si s chutí přidám něco navíc a beru to jako odměnu k tomu, co jsem si na sebe už vymyslela.

Ačkoliv klopýtám, protože ne všechny výzvy, co jsem si přichystala, se mi daří plnit. Ale aspoň vím, na čem mi skutečně záleží, v čem vidím smysl, nebo co je tak málo, že je to dost na to, abych nepřestala.

Chcete to taky zkusit? Najděte činnost, kterou toužíte dělat, ale nedaří se. Najděte tu nejmenší možnou aktivitu, kterou začnete a budete se dané věci věnovat. Pravidelně. Může to být pár minut, nebo i čtvrt hodina. Opravdu to stačí! Dřepy jsou otázkou 3 minut, mandala cca 15 minut!
Každý den se této aktivitě věnujte ideálně v podobný čas, nebo ji napojte to na již běžné činnosti a využijte "prázdných" chvilek (TV, čekání na MHD atd...). Sledujte svůj úspěch. Zaznamenávejte si co a jak děláte.
Oslavte "výročí" - mezníky i výsledky! Protože brzy přijdou, ať chcete nebo ne!

text: 553 slov, psáno 26 minut