Ten pocit znám

ale je to už tak dávno a musím se přiznat, nějak jsem si myslela, že už to nezažiju...

Pět dní v přírodě. Pět dní s dalšími rodinami a jejich dětmi. Pět dní mezi lesy a uprostřed přírody v místě, kde nic není potřeba, kde se nespěchá, nic se nemusí a nikdo po nikom nic nechce...

A já teď sedím ve vlaku, oči mi vlhnou slzami a začíná se mne zmocňovat ten podivný pocit ztráty. Ten zvláštní dojem opuštění něčeho krásného, co cítíte až uvnitř, až někde za srdcem, v celým těle, možná uvnitř duše...
Tenhle pocit znám. Je to už dávno, co mne zasáhl. Je to přesně ten stav opouštění, který se mne zmocňoval cestou z táborů a vrcholil večer, když jsem ulehala do podivně odosobnělé postele. Náhle mi připadalo všechno zbytečné a když jsem si pročítala vzkazy z margaretky, bylo těžké nezoufat, že čas plyne a některé věci jsou jen na chvíli, jako záchvěvy jiných světů, epizody naladěných lidí.

Možná se jen nechávám strhnout ke snění a možná, že je všechno jinak, než jak bych to chtěla označit. Možná, že si dělám věci složité a lpím na tom, co pomíjí a proto vytvářím utrpení. Možná je to jen přechodná stanice a já jednou do takovýho světa dorazím - připravená a skutečná. Možná a třeba pak objevím zas něco jiného.
Kdo ví...

Častokrát okolo věci plynou, jsme za ně rádi, ale jejich skutečnou sílu cítíme až v moment, kdy je opustíme. Najednou vidíme, jak nejsme připraveni čelit určitým emocím, že nás věci zasahují hlouběji, než se na první dojem zdá. Ony ty první dojmy občas klamou. Hlavně v momenty, kdy se člověk domnívá, že je to jasné. Kdy se necítí ohrožen, kdy se cítí uvolněný, kdy udělá krok trochu víc stranou a nechá ty okamžiky, ať si plynou, ať si rozvíjí vlastní energii a pak se jí nechá zasáhnout. A může ji nasávat a umožnit ji proplout skrz, nebo s ní začít pracovat.

Tohle všechno se děje ať chcete či ne. S vaším vědomím, s vaší plnou přítomností, anebo jen tak mimochodem, aniž byste nad tím přemýšleli. Není lepší ani horší, obojí vás mění. To je podstata života a jeho žití. Nelze vyváznout bez zářezu.

A je to tak dobře...

Tak co teď s tím?

text: 379 slov, psáno 27 minut
Číst celý článek